Mám rád autory s rozpoznatelným rukopisem a troufám si říct, že Damian McCarthy mezi ně patří. Stejně jako u Oddity mám ale s Hokum podobný problém – něco mi na těch filmech chybí a nejsem si úplně jistý, co přesně to je.
Hokum má určitě víc kladů než záporů. Nejsilnější stránku filmu spatřuji v úvodu, kde se pomalu rozdávají karty a my se společně s hlavní postavou seznamujeme s hotelem i jeho obyvateli. Atmosféra je tady na jedničku a v kombinaci s působivými lokacemi či originálním designem jednotlivých hororových propriet tvoří nezapomenutelnou podívanou.
Za pochvalu stojí také herecký výkon Adama Scotta, který se skvěle zhostil role osamělého a dosti nepříjemného spisovatele, snažícího se v okolí hotelu rozprášit popel svých rodičů.
Nejslabší stránkou filmu je poměrně otřelé téma, které, i přestože je zpracováno opravdu povedeně, zůstává stále několikrát viděným příběhem – entita ve starém domě, kam přijíždí spisovatel zmítaný vnitřními démony, a pověstné scooby-doovské motto, že možná největší monstra jsou právě lidé.
Trochu mi vadilo místy až příliš doslovné vysvětlování různých motivů a příčin, které mohlo zůstat jen v náznacích a nechat diváka přijít si na vše sám.
Jinak se ale jedná o řemeslně skvěle zvládnutý film, který překypuje velkým množstvím lekaček a zároveň nezapomíná na atmosféru. Hokum rozhodně stojí za zhlédnutí a doporučil bych i návštěvu kina.
Výsledné hodnocení:
Zdroj obrázků: Continental film